Začátek příběhu Bedny počíná každým rokem na konci měsíce září, kdy už jsou parní letní dny v nenávratnu, koupání je konec a začíná žloutnout listí. Tou dobou se veškeré bednářstvo sejde u jednoho stolu a nad šálkem čaje si hladí fous (kdo má), aby podumalo, jak pro letošek s puškvorcem, zda je na zimu dost dřeva a jestli se najde dost těch, kteří by se zhostili onoho čestného úkolu uspořádat další ročník Bedny.
O osudu ročníku 2011 zpočátku panovaly jisté obavy. Našli se dokonce i tací, kteří tomuto ročníku nevěštili dobrý konec. Dalibor po mnoha letech mravenčí práce ohlásil jednoroční pauzu. Saša odešel studovat do Budapešti. K naší velké radosti se naopak po roční pauze vrátil služebně nejstarší kmet Jára. Vláďa s Majdou si domů pořídili Aničku. Břeťa si nepořídil nic, ale jako novopečený pan Dr Sopik lítal po světě. šnEk hodlal psát diplomku. Ondra byl tak hodný, že nám i pro tento rok nabídl svůj um počítačového kouzelníka. Jako nové posily bednářstvo přijalo Šavlíka s Olinem. Co do počtu se všechno může zdát naprosto v pořádku, ale druhý pohled odhalí, že většina zkušenějších měla objektivní omezení, která je nutila jet na půl plynu. Pámbů zaplať, vynahradila to paličatost.Jako každý rok, tak i letos jsme se hned na první schůzce svorně usnesli, že tento ročník rozhodně žádné velké blbovinky vyrábět nebudeme. Jako každý rok, ani letos jsme to nakonec nedodrželi. Ročník 2011 byl jubilejním desátým. Vědomi si toho, jak jsme jako tým slabší předchozích ročníků, řekli jsme si též, že dělat okolo jubilejního ročníku tyjátr je trapárna trapná a prostě budeme dělat jakoby nic. ŠnEkův rozhodný projev o krásách obyčejné papírové šifrovačky provázelo souhlasné mručení zbytku týmu. Nejenom elévové, nýbrž i někteří ze zkušenějších byli tento rok postaveni do nezvyklé role, osahávali si nové úkoly, a proto tuto Bednu vnímali v jistém ohledu jako svoji první.
Fáze pohoda je radostné období přípravy Bedny, kdy občasná nečinnost člověka nepálí. V prvních měsících překypujeme kreativitou, co chvíli tým svou aktivitou táhne někdo jiný a střídavě v týmu Bednu nahrazujeme prioritnějšími projekty, jako je kupříkladu dítě, zaměstnání, přítelkyně, disertace, diplomka, stěhování či psaní larpu. I přesto se kupí dostatek šifer – je dobrá úroda lehčích a středně těžkých, je menší nedostatek těch obtížných. Stane se však to, že ďábel skrz někoho z nás zaseje do týmu ideu vytvořit bednářskou mapu, jež by sloužila jako hlavolam, artefakt a připomínka jubilejního desátého ročníku dohromady. Odhady pracnosti takové šílenosti naznačují, že na tom strašlivě vykrvácíme, pročež projekt jednomyslně bereme za svůj.
Začal duben, přišlo peklo. Břeťa je na návštěvě u Vládi s Majdou ve štábu. Kdysi to byl jejich byt, teď už je to především bednářská klubovna. Anička má jednu z nejlepších docházek na schůzky. Bedna doslova buší na dveře. Vláďa s Majdou referují, že už nemohou dát víc a že mají o Bednu strach. Na mapě je ještě pořád spousta černé práce. Járovi pod její tíhou tuhne jeho jinak všudypřítomný úsměv. Mnozí jsou utopení v diplomkách, disertacích či matematických soustředěních. Někteří dokonce začínají šéfovat ministerstvo. Jisté plus je, že se Břeťa vyvázal z larpu a ukončil pracovní poměr na akademii – může tak na Bedně pracovat téměř od rána do večera. Začíná se intenzivně testovat – velmi nám s tím pomáhají zejména Dalibor s Evou. Schůzky se stávají vysoce efektivní, připomínají krizová zasedání. Už měsíc před hrou se scházíme spontánně a po částech, což je známkou hraničního nasazení. Snažíme se dokončit mapu, pálí nás čím dál tím víc. Nakonec nad ní vyhlašujeme moratorium – pokud se nestihne do určitého data, nebude. Testeři označují jednu z mála těžkých šifer pracovně zvanou "Kostičky" za nedoladěnou zvrhlost – ještě týž večer o půlnoci se jednomyslně shodneme, že šifra musí z kola ven. Rozhodně chceme, aby letos někdo došel, a lehká Bedna nás proto nemrzí. Není čas šifru předělávat, člověk může leda litovat promrhaného času ve fázi pohoda. Toto spouští další z mnoha lavin změn v rozmístění šifer a v dramaturgii hry.
Je týden před hrou. Majda toho má nad hlavu, už nemůže odkládat stále větší kopec povinností, vypadává z kola ven. Do práce se lačně vrhli navrátilci z matematického soustředění. Diplomky jsou odevzdány nebo u ledu. Mapy jsou v tisku. Ondra programuje vylepšení webu a startovní úlohu. Šifry se posílají do tisku. Ačkoliv je teď Bedna pro mnohé z nás primární náplní dne od rána do večera a odpočítávají se hodiny, největší stres už je za námi. Už věříme, že to všechno stihneme a zvládneme.
V pátek odpoledne Břeťa s Vláďou sedají do auta, jedou pro šifry, následně pro mapy a další záležitosti. Nakonec do bytu v Podskalské dovezou v podstatě celou Bednu. Přelušťují se šifry. Ondra programuje, až se z něj kouří. Dodělávají se poslední věci. V jedenáct večer nemáme co dělat!
V sobotu dopoledne se scházíme na louce ve Stromovce. Chystáme start, plánujeme doplňování šifer. Vypadá to na celonoční déšť – co se dá dělat, počasí člověk neporučí. Po startu se tým rozchází po svých úkolech. Během noci se řeší problémy spojené s průběhem hry. Takové problémy jsou v podstatě za odměnu. To aby měl člověk trošku pocit, že se něco děje, necivěl pořád jenom na aktuální pořadí, které nově naprogramoval Ondra, a měl na co vzpomínat. Na závěr se nám trošku porouchal závěrečný úkol v podobě bedničky druhé generace, a tak nám tento ročník došel rekordní počet týmů. Je to víc než jsme očekávali – většinou to bývá naopak – ale jsme za to rádi. Přáli jsme si tuto Bednu lehčí. Při tradičním vyhlašování vítězů a vysvětlování šifer praská tělocvična ve švech. Za závěrečný potlesk je člověk neskonale vděčný.
Na závěr by se nemělo opomenout vyzdvihnout kamarádského ducha bednářského týmu, který dokázal udržet přátelskou atmosféru i ve chvílích toho největšího stresu a vysílení. Řečené trefně dokládá příběh o vzniku Bednářských listů: Je půlka posledního týdne. Majda padá vyčerpáním a musí hasit všechno to, co není Bedna. Není nikdo, kdo by měl čas dotáhnout Bednářské listy. V šest večer se scházíme v tradiční čajovně a obsazujeme její nejvzdálenější roh. Bednářské listy mají být v devět večer. Nenápadně na webu měníme větu na "v průběhu večera". Potřebujeme být neskonale rychlí a efektivní. Břeťa zakládá google dokument, sdílí ho se zbytkem týmu. Všichni sedíme s laptopy na klíně, popíjíme čaj a online dopisujeme torza článků do finální podoby. Když někomu u konkrétní části článku dojde inspirace, vymění si odstavec s někým jiným. Po obrazovce nám každému lítá šest různobarevných kurzorů. Ačkoliv ze sebe ždímeme maximum, je nám hej a všemu se hloupě smějeme. Olin jde s předstihem domů, aby mohl začít sázet finální podobu, a zbytek týmu dopisuje články. V jednu ráno jsou Bednářské listy na světě.
Břeťa, (Dalibor, Eva), Jára, Majda, Olin, Ondra, Pavel, Šavlík, šnEk a Vláďa