Tož letošní Bednu máme za sebou, je na čase se ohlédnout. Jak se nám to povedlo, to nám musíte říct vy. Náš pocit není špatný, ale vždycky se něco najde… Takže jak to vlastně celé probíhalo?
Už dlouho dopředu nám byl "jasné", že tenokrát musí jednak všechno klapat jako hodinky, že se musíme vyvarovat chyb a hlavně, že to všechno budeme mít hezky připravené dávno dopředu, aby pak nebyl stres. Ha, ha. Pravda, nápadů a idejí bylo dost, zajímavých míst taky, jenom se nám dlouho nedařilo to celé zkompletovat. Takže ještě o posledním víkendu před hrou nebylo hotové (ve své finální podobě) nic, zato poslední 2 dny byly plné horečné činnosti. Naštěstí to nedopadlo jako loni, kdy se nám do jedné šifry vloudila závažná chyba. Pár drobných chybiček jsme sice přehlédli, ale nic zásadního. Tedy alespoň podle nás.
Nanadálým zádrhelům v průběhu hry se většinou zabránit nedá, snad byly ale minimální. V Apolinářské ulici došly v jeden okamžik šifry, ale stihli jsme je relativně rychle doplnit (kdyby si tak všichni brali jenom jeden výtisk…). Těsně nad ránem nám pak v Šárce praskla pneumatika (ale příště té sanitce stejně zase uhnu :-)), takže jsme na první slíbené vysvětlování dorazli o čtvrt hodinky později. Jinak všechno běželo docela hladce. Hlavně nápovědky – ty byly téměř v neustálé permanenci. Taky si ale užliy různých výkřiků. Posuďte sami:
Velmi hezkou scénku jsme zažili v Apolinářské, kde neznámá slečna přistoupila ke Kubovi (naše cyklospojka) s krásně výtvarně vyzdobenou krabicí od pizzy a s prosbou o její messengerovksé doručení týmu Prahor. Kuba to vzal do ruky důkladně, takže máme i lístek o převzetí zásilky :-). Jak se nám Prahory v cíli přiznaly, byla to jediná záhada, kterou zatím nerozlouskly.
Důležitým a tentokrát nepříjemným faktorem bylo počasí. To ale těžko nějak ovlivníme, protože doba, kdy se poroučelo větru a dešti snad už minula. Volit letnější temín se nám ale nechce – to už má spousta lidí jiné plány (voda, hory, výlety…). Ostatně podmínky na Tmou také nepatří mezi skleníkové. Ovšem páteční ráno bylo menším šokem. Vlastně spíš větším. Cca 3–5 centimetrů souvislé bílé peřinky! A když sníh stále padal a padal, případně se měnil v déšť, měli jsme v poledne hlavu plnou chmur. Naštěstí se to odpoledne vybralo, takže při startu to už vypadalo, jako by se snad ani nikdy nechumelilo.
Pravda, v noci pak byla (na roční období) ukrutánská zima, ale pořád to bylo lepší, než déšť. Na zimu existuje spousta protizbraní. Řada týmů v tom mrazu nicméně neustála případný několikahodinový zákys. Ale i o tom to je. Třeba bude příští rok naopak teploučko. Přijďte se přesvědčit! :-).
Ale pojďme k tomu hlavnímu – šifrám. Tahle hra je totiž hlavě o nich. Praha není Brno, kde hned za městem začínají rozsáhlé prostory ideální pro náročnou terénní část. Takže těžiště Bedny zákonitě musí být v šifrách. Snažili jsme se vytvořit šifry pokud možno originální – v tomto ohledu to snad nedopadlo nejhůř. Obtížnost byla různá – od velmi jednoduchých (dělení, origami, černobílé čtverce) přes středně těké (čtverce v tečkách, rozcestník), obtížné (Pythagoras, spojovatelská) až po částečně intrepretační či vyžadující nápad (pentamino, blikátko – morseovka). Řazení šifer bylo dáno jednak jejich obtížností, jednak nutností – každá šifra je použitelná na různě dlouhý výstupní text, cemuž je nutno přizpůsobit její použití. Snažili jsme se dát na začátek šifry lehčí, aby si co nejvíce týmů co nejvíc zahrálo. Podle mého názoru to bylo asi takhle:
Jak se ukázalo, každému sedne resp. nesedne něco jiného a na každého přijde nějaká ta krize. To mělo za následek, že pořadí na čele se docela měnilo. Zatímco nejlepší start prokázaly Balvany, které se jako první dovalily k blikátku, tak z dalších stanovišť až po Babu se nám jako první hlasil Muhammad, aby byl nakonec předstižen Prahorami. Bohužel jsme dosávali minimum údajů o postupu, a to i od vedoucích týmů, takže to všechno mohlo být i trochu jinak. Příjemné ale bylo, když jsme i za časného rána potkávali spoustu týmů v terénu. Tím víc nás pak ale překvapilo (nepříjemně), jak málo týmů to zvládlo až do cíle v limitu. Vždyť zhruba okolo 7 hodiny bylo na stanovišti č. 13 poměrně plno?!
I na vysvětlování dorazilo poměrně málo lidí, ale to asi bylo tou mrazivou nocí, kdy se málokomu chtělo čekat až do rána. No a kromě toho jsme na to první vysvětlování dorazili s menším zdržením (viz ta proražená pneumatika). To už ale krásně hřálo sluníčko a všichni byli naladěni na spokojenou notu. Takže nejdramatičtější byl příchod úprkem, který předvedly Noční můry, aby to ještě stihly v limitu.
Hlavní inovací (kromě o něco těžších šifer a o něco náročnější terénní části) bylo zavedení nápověd. Byl to samozřejmě experiment, u kterého není jisté, zda-li a případně v jaké podobě se bude opakovat. Ohlasy jsou různé, naše pocity taky a fakta od nápovědek nás docela překvapila. Takže co jsme tím vlastně sledovali?
Cílem bylo odstranit loňské tragické zákysy, kdy jsme měli několik skoro půlnočních telefonátů, že někdo stále ještě hledá správný most (šifra č. 1) apod. Prostě dát hráčům příležitost si tu hru víc užít, i když narazí na nějakou tu slepou skvrnu. Proč bylo jako nápověda zvoleno prozrazení dalšího stanoviště? To je tak – za nápovědu musí být nějaká penalizace. Pokud by byla časová (třeba +30 minut), hodně by záleželo na tom, jak rychle to tým vzdá. Takže jsme se rozhodli pro penalizaci tvrdší tj. sestavovat pořadí primárně podle počtu nepoužitých nápověd. Takže penalta značná. To ale zase předpokládá značnou nápovědu. No a pak už je jedno, jestli řeknete výsledek, nebo přesně popíšete postup luštění. Naopak, když zvolíte něco menšího, nějakou návodnou informaci, tak zase hrozí, že tým si řekne o nápovědu a tu buď vůbec nepochopí nebo se naopak dozví něco, co už dávno vědí. V obou případech je nápověda nesmyslně vyplýtvaná. Aby se ale nedalo dojít až do cíle jenom na nápovědách, končila možnost vzít si nápovědu na stanovišti č. 11. Takže jsme vás vlastně pomocí nápověd vytáhli do pustiny a tam zanechali osudu :-).
Jinou věcí je, že nikdo nikoho nenutil, aby nápovědy využíval! Klidně bylo možno hrát bez nápověd a zkusit všechno lousknout (a zažít tak ty hořkosladké pocity, kdy po 4 hodinách někdo vykřikne: "Kristepane, vždyť je to tak jednoduchý! Co jsme tu celou dobu dělali?!" Je to prostě o tom, co kdo od hry očekává. Buď jet takhle nadoraz, nebo šifru po nějaké době vzdát s tím, že ty ostatní mi třeba sednou líp. Bohužel tento přístup měl jistý negativní dopad, kdy po využití první nápovědy často poklesla hrdost a euforie týmu, takže při dalším problému, kdy se řešení nenašlo hned, tak se zase sáhlo po nápovědě a když došly, tak prostě nebylo psychických sil na to se s šifrou pořádně poprat a zkusit ji "vysedět". Škoda. To všechno by zdánlivě mluvilo proti povolování nápověd vůbec, kdyby… Kdyby do cíle nedorazil tým Samostatný sršeň! Použili sice všechny 3 nápovědy, ale se zbytkem se dokázali poprat a došli do cíle v limitu! Rozhodně si tak hru užili daleko víc, než kdyby zůstali viset ještě někde v městské části… Takže pro příště uvidíme. Ještě sami nevíme.
Něco málo pro milovníky statistik:
Počet použitých nápověd na jednotlivých stanovištích:
Počet vyzužitých nápověd:
2 týmy si vybraly nápovědu na stanovištích č. 1, 2 a 3.
Každopádně budeme rádi za všechny ohlasy (pozitivní i negativní). Pokud nám pošlete popis postupu vašeho týmu, vyvěsíme ho na stránkách. Doufáme, že po čase vysublimuje možná frustrace z neúspěchu a zbydou jenom krásné vzpomínky na společné snažení, luštění a bloudění.
A taky bych chtěl poděkovat všem našim pomocníkům, zejména pak našim nápovědkám, které vám svými příjemnými hlasy sdělovaly sladká tajemství…
Tímto se s vámi pro tento rok loučíme.
Svobodní Bednáři (Víťa, Jára, Martin a Dalibor)