Šestá Bedna je za námi. Zase trochu jiná než ty předchozí, pro někoho lepší, pro někoho ne. Náročná místy víc, než by nám bylo milé – pro hrající týmy i pro nás. Jak jsme ji viděli my, organizátoři?
Začněme přípravou. Rozbíhala se pomaleji než loni, pracovní a jiné závazky dolehly na většinu Svobodných Bednářů nečekaně velkou vahou. Sejít se všichni v jeden večer na jednom místě se ukázalo být nad naše síly. Byl i moment, kdy jsme měli tým rozmístěn po čtyřech kontinentech, takže by v tu chvíli Bednu neohrozila nejspíš ani třetí světová válka. Přidala se nutnost přestěhovat web, kterého se ujal Ondra Fiala, kmenový člen týmu Nízkoletící matice M24. Termín hry jsme zveřejnili už v lednu v Kalendáři šifrovacích her, na stránkách zasvítil v polovině března a loňské účastníky jsme upozornili e-mailem. Rozhodli jsme se také nekonat kvalifikaci a připravit hru tak, aby se jí mohl zúčastnit libovolný počet týmů. Potřebovali jsme ale s dostatečným předstihem dát vědět výrobci kostiček přesný počet, proto byl termín registrace a zaplacení pro někoho možná nečekaně brzo. Věříme ale, že ti kdo registraci propásli, našli nakonec registrovaný tým, který ještě neměl plný stav.
Mezitím, paralelně s tvorbou a výběrem šifer, probíhala odysea napříč firemní strukturou Radiokomunikací, a.s., ve snaze domluvit si využití žižkovského televizního vysílače. Nejmíň šestkrát jsme si zamlouvali vypůjčení dataprojektoru za účelem testování viditelnosti písmen z věže, a šestkrát zas rezervaci rušili, protože někde něco neklaplo. Test se nakonec podařilo zařídit až necelé čtyři týdny před hrou, a je dost možné, že pozornost věnovaná tomuto prvku hry chyběla pak někde jinde.
Rozhodli jsme se také pro razantní změnu v systému nápověd. Loni úspěšně otestované Binfo Ondra přeprogramoval a doplnil o možnost posílání záchran po určitém čase. Rozšířili jsme ho i na úvodní šifry, přidali možnost hromadného rozeslání a záznamu vrcholových knih. Dlouho jsme o timeoutech diskutovali, a nakonec jsme se rozhodli, že to stojí za pokus. Odhadovali jsme, že pokud tým nezná čas zbývající do příchodu záchrany, bude luštit jako kdyby mu žádná záchrana neměla přijít. Jen vyluštěním před příchodem záchrany může totiž v rámci hry něco získat, přesun po vypršení času rovná se na dané šifře nejhoršímu možnému výsledku. Není to ale výsledek fatální, což trochu kompenzuje zrušenou kvalifikaci. V průběhu hry jsme se pak přesvědčili, že tahle ideální psychologie funguje jen pro část týmů.
Do hry zbývají už jen dny, kontrolujeme dodané kostičky, děláme poslední změny v grafické podobě šifer, absolvujeme noční seance v copycentru. Oproti minulým ročníkům, kdy jsme potřebovali pomocníky prakticky jen pro zajištění hladkého průběhu startu, sháníme na poslední chvíli kamarády i na celonoční rozmisťování papírků na křižovatky, které bude vysílat věž. Exkluzivním postem v Bedně 2007 je pak "princezna" alias hlídač techniky ve vyhlídkové kabině žižkovské věže. Půjčujeme dataprojektory, notebooky a prostěradla a dvě hodiny před začátkem se pouštíme do balení startovních "svačinek". Litujeme zamilované páry slunící se na svazích Parukářky, mezi něž se už tu a tam nenápadně usazují podezřelé skupinky s batohy a dalekohledy.
V půl sedmé už se na Parukářce nikdo nesluní, není kde. Siréna startuje kostičkovou burzu, s uspokojením sledujeme spontánně se tvořící terminologii, vyrážíme instalovat techniku na věž a rozmísťovat šifry 2něco. V devět opouštějí start poslední týmy a zároveň se na svou cestu podle itineráře vydávají agenti-rozmisťovači. Nejlepší týmy mají v tu dobu na kontě tři šifry z kolečka, takže drobné zdržení na věži není na závadu.
Po desáté se objevují první náznaky potíží. Šifra s kódem vrabec prý dochází. Vyrážíme na Vítkov, kde by tyto šifry měly být, ale tam se zdá být zadání dostatek. Až další avíza od hrajících týmů nám upřesní, že problém je ve skutečnosti v Riegrových sadech. A tak až téměř s hodinovým zpožděním zjišťujeme, že jsme vítkovskou šifru omylem položili i sem. Krátce se radíme, pokládáme správnou šifru, rozesíláme první hromadnou sms v historii Bedny a dotazem u nejbližšího týmu zjišťujeme, že dorazila. Jedeme položit přeskočené šifry na start, kde na ně čekají Chlýftým, Fimani a Prahory, a pak do Mahlerových sadů vyzvednout hlavní protagonisty Bedna TV.
Problémy ale nekončí. Věž zamkli, chvíli na sebe koukáme přes prosklené dveře a sháníme správce. Dozvídáme se, že podobný osud čeká zanedlouho i stanoviště v Havlíčkových sadech. SMS o zacyklení dochází týmům stále dokola a my nevíme, jestli je chyba v Binfu, ve webserveru, u operátora nebo ve službě mobilem.cz, na níž Binfo běží. Ondra, luštící právě s týmem trojúhelníky, nějakou teorii má, chod Binfa pro zbytek hry zachraňuje Michal Illich.
V Havlíčkových sadech zjišťujeme, že jsme možná lamy, ale aspoň máme štěstí. Nějaký prozíravý tým šifru přesunul k bráně do areálu, na kterou kupodivu přesně pasuje i původní popis stanoviště, které bylo kousek od ní uvnitř. Doplňujeme šifry na kolečku, několik týmů už luští písmena na věži. Agenti krouží po Žižkově a Vinohradech a s blížícím se ránem se nestačí divit. Na křižovatce mnohdy stojí několik týmů, které ale vylepujícího agenta nechávají naprosto bez povšimnutí. Zpětně nás mrzí, že tato část hry nevyzněla tak, jak jsme zamýšleli a většina týmů prošla tunelem na Karlín až po změně a posléze ukončení vysílání na věži. Možná mělo být šifer ve dvojkovém kolečku méně, možná mohla být instrukce k vysílání lépe formulovaná, možná měly být vylepované papíry větší. S koncem vysílání věže nebylo možné udělat nic moc jiného, v denním světle by vidět nebylo.
Lineární část byla ve znamení zvyšujícího se náskoku Chlýftýmu, postupně difundujícího hlavního pelotonu z Žižkova na Karlín, úklidu techniky z věže. Kdo měl čas, trochu si zdřímnul. Šifry 4, 5 a 6 nečekaně zdržely i zkušené týmy a zpětně jejich obtížnost vzhledem k umístění ve hře hodnotíme jako příliš vysokou. Hlavní peloton po těchto stanovištích zčásti "driftoval" na Binfu, což v žádném případě nebylo naším záměrem.
Za ranního rozbřesku objevily se na liduprázdné vyhlídce z Hradčanského náměstí podivné postavy, čtyři oranžové a jedna modrá. Zůstaly tam dlouho a ani poté, co zmizely, orgové čekající v cíli se jich nedočkali. Po dalších třech hodinách (kdy na stejné šifře už trávily druhou hodinu také Prahory) jsme začali tušit, že tu něco nehraje. Nejprve jsme našli chybu v kódech pod obrázky věží a telefonicky oběma týmům sdělili opravu, která ve výsledku eliminovala jednu z věží. Po další hodině jsme rozhodli o zkrácení timeoutu na této šifře cca o hodinu, čímž jsme vlastně poslali Chlýftým do pomocného cíle.
Pomocný cíl je koncept, který jsme si vypůjčili z pravidel jachtařských závodů. V nich často se dopředu neví, jak příznivý vítr zrovna zafouká, a pomocný cíl slouží k tomu, aby v případě nepříznivých podmínek nebyla většina lodí diskvalifikována za neprojetí cílem v limitu, nebo aby nebyla anulována celá etapa. Ani u Bedny se nedá snadno odhadnout, jak dlouho bude celá trasa trvat, a pomocný cíl je jednou z možných cest, jak korektně stanovit oficiální pořadí pro větší počet týmů. Spolu s prodloužením hry do 16:00 a Binfo záchranami měl pomocný cíl umožnit, aby Bednu došel výrazně větší počet týmů než je poslední tři roky běžné na největších šifrovacích hrách. Tento záměr bohužel nevyšel, udělali jsme hru příliš dlouhou.
Chlýftým se nejprve diví, že je stále první, ale pak se hned vrhá na písničku. Mezitím absolvujeme cestu na Kotlářku pro odtažené auto s cenami, už je jasné, že je budeme potřebovat. Potkáváme Honzu z Prahor, který ve věžích vidí origami a běží na japonské velvyslanectví… Chlýftým nakonec na poslední chvíli řeší i semílačku, Prahory odhalují aspoň princip šifry 11, Pralinky zvlášť přidriftují těsně před čtvrtou. Dekorujeme vítězný tým letošním modelem triček a další dva si odnášejí čestnou placku na hruď.
Dorážejí další týmy, vysvětlujeme a sklízíme a dochází nám poslední renonc Bedny 2007 – Binfo se v 16:00 vypnulo a kdo nestihl do té doby vzdát, neví, kde je cíl. Pár týmů se doptá telefonem, ostatním to zazlívat nemůžeme, tohle jsme neošetřili.
Děkujeme všem, kdo nám osobně, mailem i na fóru dali vědět svůj názor na letošní Bednu. Jsme rádi, že jste si většinou dobře zahráli a zároveň jsme vděční všem, kdo formulovali kritické názory a nápady do budoucna. Prozatím můžeme říct, že bychom do toho příští rok šli rádi zase, a těšíme se, že nám zachováte přízeň. Ročník 2007 vydal alespoň co do nasbíraných zkušeností za tři ročníky obvyklé. Doufáme, že se nám je povede zúročit a připravit pro vás na Bednu 2008 pár dalších pěkných šifer a zajímavých pražských zákoutí, a také opět nějaké to překvapení.
Loučí se s vámi
Svobodní Bednáři
(Břeťa, Dalibor, Eva, Jára, Petr a Tinťa)